To nejlepší z londýnských muzeí

Mám pocit, že jsem nakoukla do snad všech důležitých muzeí v Londýně. V Britském muzeu a v Muzeu madam Tussauds jsem byla snad před deseti lety, takže o nich se zmiňovat nebudu. Na mém letošním seznamu se ocitnuly: Přírodovědecké muzeum, Victoria and Albert Museum, Národní galerie, Tate Modern... a to by snad mohlo stačit, ne?

Přírodovědecké muzeum

Nedá se nic dělat, musím srovnávat s muzeem v New Yorku a Washingtonu. Všechna s vychloubají svojí unikátní sbírkou dinosauřích koster. Ta ve Washingtonu je asi nejmenší a její největší chlouba, kostra T-Rexe, se v době mojí návštěvy restaurovala. V New Yorku i Londýně byly obě expozice docela podobné, ta londýnská možná o něco moderněji zpracovaná, ale v zásadě si nemají co závidět.

Co se týká ostatních expozic, tak londýnská i washingtonská vynikají expozicemi minerálů a geologickou sekcí vůbec. Osobně se mi líbila víc ta washingtonská, protože obsahovala krásné kameny a to jak v surovém stavu, tak i zakomponované do božských šperků.

Na tuhle kostru se do Londýna chodí všichni dívat

Londýn tak proti americkým bratříčkům pokulhává pouze v oblasti vycpanin. V Londýně jich mají relativně málo a jejich instalace se blíží spíš staré instalaci v českém Národním než k moderním scénkám za velkou louží. Na druhou stranu žádná část nebyla vyloženě ubohá nebo zbytečná. V každé se člověk něco dozvěděl, prohlédl si skutečné exponáty a v některých částech si vyzkoušel přírodu na vlastní kůži. Takže s tohohle souboje vychází jako vítěz boxer z ostrovního království.

Victoria and Albert Museum

Podle popisu se jedná o sbírku aplikovaného a dekorativního umění. Popravdě mě tohle sousloví moc nezaujalo a vůbec jsem neplánovala tuto instituci navštívit. Nachází se ale hned vedle Přírodovědeckého muzea a tak mi při čekání na autobus padl do oka plakát s upoutávkou na výstavu bot napříč stoletími. No která by holka nechtěla takovou výstavu navštívit?

A ještě tak poetický název "Boty: Rozkoš a bolest"

Jaké bylo moje zklamání, když jsem po příjezdu do muzea zjistila, že fronta na lístky na dočasné výstavy se táhne přes několik výstavních sálů. No tak jsem si řekla, že si nejdřív muzeum celé projdu a pak se uvidí, jestli se fronta nesmrskne. Moc jsem od toho nečekala, ale co už.

Jaké bylo moje překvapení, když se i bez výstavy botiček tohle muzeum vyšplhalo na první příčku mého osobního žebříčku atrakcí v britské metropoli. Po prvním sále zaplněném sochami z celé Evropy jsem vešla do velké místnosti s výškou přes dvě patra, zaplněnou sochami, oltáři nebo portály z celého světa. Králem této místnosti je David od Michelangela.

Foceno z prvního patra, lidé jsou proti Davidovi tak maličcí!

 Počkat! Není David náhodou umístěn v galerii ve Florencii? Co nás to tady tahá za fusekli! A jaké portály? No takže na vysvětlenou, v místnosti se nachází pouze sádrové kopie, žádné originály. David byl dárkem Victorii od italského krále (nebo tak nějak podobně) a kde přišli k ostatním exponátům vlastně netuším. Každopádně tuhle obrovskou místnost a její zrcadlovou sestru zabírá spousta odlitků věcí z celého světa. Mezi nejvýraznější kromě Davida patří portál kostela v Santiago de Compostela, Trajánský sloup z Říma (musel být rozpůlen, aby se tam vůbec vešel) a pro Čechy zajímavý odlitek sochy sv. Jiří z Pražského hradu (taková malá soška vedle sv. Víta, mám podezření, že její odlitek byl zároveň trochu zvětšinou...). To všechno v původní velikosti nacpané dohromady ve dvou místtnostech. Ohromující.

Pro představu velikosti, tohle je foceno z ochozu v prvním patře. Jen ten podstavec má na výšku snad 5 metrů!

Zbytek muzea je rozdělen do sekcí většinou podle materiálu/druhu umění. Najdete tu obrazy (nic moc), fotografie (nuda), zlato a stříbro (církevní), šperky (nádherná historická exkurze i moderní extravagance), umělecké kovářství (překvapivě krásné), oblečení (v podstatě jen pár historických kousků), nábytek, nádobí, moderní design i starou dobrou Anglii. Nechybí ani menší sály specializované na umění asijských kultur.

Kovy nemusí být jen o korozi :-)

Po asi třech hodinách, jsem se vrátila k pokladně a zjistila, že fronta se rozplynula. Teda možná ani žádná nebyla, protože to, co jsem ráno viděla, byla fronta na jinou výstavu se zaměřením na módu. Nicméně při procházení muzeem jsem zjistila, že výstava bot je v podstatě jen jedna nevelká místnost, která je sice nacpaná exponáty, ale za devět liber mi to už tak nějak nestálo. Viděla jsem dost, snad někdy příště.

Národní galerie a Tate modern

... už se nám to zase nějak protahuje, nebudu vás trápit a tuhle sekci nechám na příště.