Jak jsem psala v minulém příspěvku, ve Worcesteru je sice spousta obchodů, ale zavírají brzo a svou velikostí odpovídají malému městu. Proto když chce místňák vyrazit na nákupy, jede raději rovnou do Birminghamu, který je odtud vlakem sotva 45 minut. Dneska celý den pršelo a tak jsem se také rozhodla ukrýt pod střechou nějakého obchodu, tržnice či muzea. Birmingham byl jasná volba.
Od vlaku do Selfridge suchou nohou
Moje boty nejsou ani zdaleka nepromokavé a s anglickým počasím se moc nekamarádí. Proto mě potěšilo, že z vlaku se skrz spoustu chodeb a mostů dá dostat až do největšího nákupního komplexu Bull Ring. Asi bych měla zamlčet, že ve skutečnosti se mi tuhle suchou cestu nepovedlo najít a v její existenci jen věřím...
Bull Ring Shopping Centre má více než 4 patra plná obchodů s oblečením, botami, elektronikou a vůbec vším, co tak člověk zná z českých nákupáků. I u nás se občas jeden obchod roztahuje přes dvě patra, ale tady by to pro Selfridge nebo Debenhams bylo málo. Ty si pro sebe vyhradily až 5 pater a člověka to skoro ani nebaví procházet. Kromě typických britských značek nechybí ani ty americké. Na loňské léto jsem si zavzpomínala ve Victoria Secret, ale tentokrát jsem nechala peněženku v kabelce, protože ceny nejsou ani zdaleka tak přívětivé jako loni za velkou louží. Kromě toho jsem neodolala a dala si oběd u Five Guyes, nejlepší burgrárně původem z Washingtonu, I jejich burgery jsou tady asi za dvojnásobek, ale aspoň jsou stejně dobré jako si je z USA pamatuji.
Co se týká cen, tak jak už jste správně pochopili, UK není rájem levných nákupů jako New York. Všechno je tu stejně drahé jako u nás, akorát výběr je nesrovnatelně větší. Samozřejmě je tu spousta obchodů, které u nás prostě nenajdeme. Co se týká kvality, tak to není žádná hitparáda, mají tu spoustu šuntů, ale zase vybrat se dá. Bohužel jsem jela do Birminghamu moc brzo, sezónní slevy začnou až za dva týdny, to si určitě koupím něco víc.
Pryč z mainstreamu
Kromě nablýskaných zápaďáckých center skrývá Birmingham i mnohem tradičnější možnosti nákupu. Hned vedle Bull Ring Shopping Centre se nachází Birmingham Rag Market a také Indoor and Outdoor Bull Ring Market. Jedná o staré tržnice s mnohasetletou tradicí.
Venku se prodává hlavně ovoce a zelenina. Většina je místní, ale to je stejné i v normálním supermarketu. Ceny potravin tu ještě nemám tolik v oku, ale myslím, že na trhu i v supermarketu vyjdou celkem nastejno, trh je asi o něco levnější co se týká sezónního ovoce. Naopak uvnitř se prodává hlavně maso a čerstvé ryby. Maso je cítit všude a musím říct, že mě to tam moc nevonělo. Naštěstí jsem na nákup masa neměla čas.
Rag Market naopak prodává všechno ostatní kromě potravin. Je to velká hala nacpaná různými stánky. Některé vypadají podobně jako ty z pražské tržnice, plné levného textilu, často jsou zaměřené třeba jen na punčochové zboží nebo ozdoby do vlasů. Vedle toho ale hlavní podíl tvoří obchůdky s látkami a potřebami na šití. Z nepřeberného množství knoflíků, bordur, flitrů a peří přechází zrak.
Většina zboží se ale zaměřuje na extravagantní přistěhovalce, a to jak svou křiklavostí, tak i nízkou kvalitou, která znamená i nízkou cenu. Celkově je na tomhle místě docela málo "bílých angličanů", většinu zákazníků tvoří přistěhovalci a atmosféra zde není moc přátelská. Jedna ženská mě dokonce seřvala za to, že se jí opovažuji fotit (fotila jsem stánek s kloboučky, u kterého stála).
A kromě obchodů?
Birmingham je druhé největší město Spojeného království. Stvořila ho průmyslová revoluce v devatenáctém století a v půlce dvacátého to prý byl jeden velký slum. Většinu ho proto zbourali a nahradili vysokými moderními budovami. Velkou část centra zabírají propojená nákupní centra a obrovské prosklené kanceláře.
Birmingham má katedrálu, ale proti té ve Worcesteru se jedná jen o malý provinční kostel. Pokud se projde člověk trochu dál, narazí na tradiční viktoriánské cihlové domy, v jednom sídlí radnice v jiném dětská nemocnice. Neoklasicistní budovu na Victoria square zase obývá místní muzeum a galerie. O kus dál se nachází super moderní budova Městské knihovny, která zrovna teď bojuje proti zkrácení dotací od státu, dokonce se na toto téma konala i maličká demonstrace. Budova je to krásná, podobná Technické knihovně na Dejvické.
Někde v internetech jsem si přečetla, že opravdový poklad se skrývá na předměstí v podobně univerzitní umělecké galerie Barber Institute. Protože sbírky pre-rafaelstů z hlavní městské galerie mě moc nelákaly, zvolila jsem tohle muzeum na kraji města. Navíc nedaleko se nachází vlaková zastávka, přes kterou jsem stejně jela domů, takže stačilo jen vyskočit z vlaku a jít se kochat uměním ze posledních osmi staletí.
Barber Institute pro mě byl ale trochu zklamáním. Celý jsem ho prošla asi za hodinku a to jsem skutečně nikam nespěchala. Nechyběla sice známá jména jako Renoir, Monet nebo Tintoretto, ale většinou tu od nich visel jeden obraz, který nijak nevynikal svou krásou či originalitou. Transparenty venku lákaly na několik aktuálních výstav, ale každá zabírala jsem jednu maličkatou místnost a většinou byly docela nudné. Neříkám, že to byla to ztráta času, ale Birmingham prostě není moc kulturní město. Možná jsem měla radši navštívit technické muzeum. Navíc jsem tam zapomněla svůj deštník, což znamená dost zásadní ztrátu vzhledem k místnímu počasí. Doufám, že v pondělí dostanu plechový deštník (= auto) a bude mi to jedno.
Od vlaku do Selfridge suchou nohou
Moje boty nejsou ani zdaleka nepromokavé a s anglickým počasím se moc nekamarádí. Proto mě potěšilo, že z vlaku se skrz spoustu chodeb a mostů dá dostat až do největšího nákupního komplexu Bull Ring. Asi bych měla zamlčet, že ve skutečnosti se mi tuhle suchou cestu nepovedlo najít a v její existenci jen věřím...
Bull Ring Shopping Centre má více než 4 patra plná obchodů s oblečením, botami, elektronikou a vůbec vším, co tak člověk zná z českých nákupáků. I u nás se občas jeden obchod roztahuje přes dvě patra, ale tady by to pro Selfridge nebo Debenhams bylo málo. Ty si pro sebe vyhradily až 5 pater a člověka to skoro ani nebaví procházet. Kromě typických britských značek nechybí ani ty americké. Na loňské léto jsem si zavzpomínala ve Victoria Secret, ale tentokrát jsem nechala peněženku v kabelce, protože ceny nejsou ani zdaleka tak přívětivé jako loni za velkou louží. Kromě toho jsem neodolala a dala si oběd u Five Guyes, nejlepší burgrárně původem z Washingtonu, I jejich burgery jsou tady asi za dvojnásobek, ale aspoň jsou stejně dobré jako si je z USA pamatuji.
Co se týká cen, tak jak už jste správně pochopili, UK není rájem levných nákupů jako New York. Všechno je tu stejně drahé jako u nás, akorát výběr je nesrovnatelně větší. Samozřejmě je tu spousta obchodů, které u nás prostě nenajdeme. Co se týká kvality, tak to není žádná hitparáda, mají tu spoustu šuntů, ale zase vybrat se dá. Bohužel jsem jela do Birminghamu moc brzo, sezónní slevy začnou až za dva týdny, to si určitě koupím něco víc.
Pryč z mainstreamu
Kromě nablýskaných zápaďáckých center skrývá Birmingham i mnohem tradičnější možnosti nákupu. Hned vedle Bull Ring Shopping Centre se nachází Birmingham Rag Market a také Indoor and Outdoor Bull Ring Market. Jedná o staré tržnice s mnohasetletou tradicí.
Venku se prodává hlavně ovoce a zelenina. Většina je místní, ale to je stejné i v normálním supermarketu. Ceny potravin tu ještě nemám tolik v oku, ale myslím, že na trhu i v supermarketu vyjdou celkem nastejno, trh je asi o něco levnější co se týká sezónního ovoce. Naopak uvnitř se prodává hlavně maso a čerstvé ryby. Maso je cítit všude a musím říct, že mě to tam moc nevonělo. Naštěstí jsem na nákup masa neměla čas.
Rag Market naopak prodává všechno ostatní kromě potravin. Je to velká hala nacpaná různými stánky. Některé vypadají podobně jako ty z pražské tržnice, plné levného textilu, často jsou zaměřené třeba jen na punčochové zboží nebo ozdoby do vlasů. Vedle toho ale hlavní podíl tvoří obchůdky s látkami a potřebami na šití. Z nepřeberného množství knoflíků, bordur, flitrů a peří přechází zrak.
 |
| Hrance, látky i psí pamlsky, tady seženete všechno. |
A kromě obchodů?
Birmingham je druhé největší město Spojeného království. Stvořila ho průmyslová revoluce v devatenáctém století a v půlce dvacátého to prý byl jeden velký slum. Většinu ho proto zbourali a nahradili vysokými moderními budovami. Velkou část centra zabírají propojená nákupní centra a obrovské prosklené kanceláře.
Birmingham má katedrálu, ale proti té ve Worcesteru se jedná jen o malý provinční kostel. Pokud se projde člověk trochu dál, narazí na tradiční viktoriánské cihlové domy, v jednom sídlí radnice v jiném dětská nemocnice. Neoklasicistní budovu na Victoria square zase obývá místní muzeum a galerie. O kus dál se nachází super moderní budova Městské knihovny, která zrovna teď bojuje proti zkrácení dotací od státu, dokonce se na toto téma konala i maličká demonstrace. Budova je to krásná, podobná Technické knihovně na Dejvické.
Někde v internetech jsem si přečetla, že opravdový poklad se skrývá na předměstí v podobně univerzitní umělecké galerie Barber Institute. Protože sbírky pre-rafaelstů z hlavní městské galerie mě moc nelákaly, zvolila jsem tohle muzeum na kraji města. Navíc nedaleko se nachází vlaková zastávka, přes kterou jsem stejně jela domů, takže stačilo jen vyskočit z vlaku a jít se kochat uměním ze posledních osmi staletí.
Barber Institute pro mě byl ale trochu zklamáním. Celý jsem ho prošla asi za hodinku a to jsem skutečně nikam nespěchala. Nechyběla sice známá jména jako Renoir, Monet nebo Tintoretto, ale většinou tu od nich visel jeden obraz, který nijak nevynikal svou krásou či originalitou. Transparenty venku lákaly na několik aktuálních výstav, ale každá zabírala jsem jednu maličkatou místnost a většinou byly docela nudné. Neříkám, že to byla to ztráta času, ale Birmingham prostě není moc kulturní město. Možná jsem měla radši navštívit technické muzeum. Navíc jsem tam zapomněla svůj deštník, což znamená dost zásadní ztrátu vzhledem k místnímu počasí. Doufám, že v pondělí dostanu plechový deštník (= auto) a bude mi to jedno.
Žádné komentáře:
Okomentovat