Jak mnozí víte, minulou středu jsem konečně dostala auto, takže už nemusím využívat místní autobusy. Mimo to jsem už důkladně vyzkoušela místní vláčky a také hromadnou dopravu v Londýně. O všechny tyhle střípky bych se chtěla dneska podělit.
Jedeme vlevo, máme automat
Nejdůležitější věc na autě je barva a nejlepší barva je červená. Druhá nejlepší je modrá a takový je i můj malý Ford Fiesta. Kromě barvy je taky podstatný způsob řazení, tedy automat nebo manuál. Volant je samozřejmě na druhé straně než v Čechách, takže i řazení by člověk místo pravou rukou musel obsluhovat levou. Aby to pro mě bylo jednodušší, zvolila jsem automat. A už nechci nikdy nic jiného! Automat nechcípá, nemusí se s citem pouštět spojka ani přidávat plyn, žádné vyřazení na křižovatce a opatrné brzdění motorem před ní, no prostě supííššš.
Dobře, hlavní rozdíl je, že se jezdí na levé straně. Překvapivě je to to nejmenší, co mě tady trápí. Člověk prostě jede za autem před ním a nebo na to nějak myslí, v zásadě není co zkazit. Mnohem horší je hlídání správných pruhů. Už dlouho před odbočkou jsou značeny směry, kam pruh vede a je dobré se včas zařadit. Není to značeno cílovým městem, ale většinou jen číslem silnice či světovou stranou (to znamení, že tenhle pruh vede na silnici, která končí na severu města, třeba).
Další sranda jsou kruhové objezdy. Většinou jsou víceproudové a je důležité zařadit se správně. Vnější pruh je pro první výjezd, vnitřní pro nějaký další. Pokud jedete po kruhu, blikáte doprava a jakmile minete poslední výjezd před tím vaším, začnete blikat doleva. Je pravda, že blinkry používají Britové velmi sporadicky, takže i tak je potřeba jet opatrně a být připraven na nečekané změny směru od okolních vozidel.
Kromě toho je tu i spousta další vychytávek. Není tu žádné pravidlo přednosti zprava nebo zleva. Většina křižovatek má na silnici pruhy, která říkají, kdo má přednost. Když tam nejsou, člověk má jet pomalu a nějak se s ostatními dohodnout. S britskými džentlmeny si pak můžete dávat přednost třeba půl dne.
Tím se dostávám k hlavnímu znaku místního silničního provozu. Všichni jsou ohromně slušní, trpěliví a tolerantní k cizím chybám. Zapomněli jste zvolit správný pruh? Nevadí, první auto vás pustí do toho správného. Snažíte se přijet na hlavní rušnou ulici z malé vedlejší uličky? Nejpozději páté auto vás pravděpodobně pustí, protože ví, že jinak se na hlavní nikdy nedostanete. Na dálnici se chystám až dneska, ale na místních víceproudových silnicích jsem zatím nepotkala žádného agresivního řidiče. No prostě zatím je řízení tady ohromě příjemné a pohodlné.
Vlakem napříč ostrovem
Místní autobusy jsou za trest, ale s vlaky je to mnohem lepší. I když Britové si na ně samozřejmě pořád stěžují.
Na rozdíl od Česka, v Británii už stihli drážního dopravce privatizovat a tak se na různých tratí setkáte s různými společnostmi, které spoje provozují. Tady jsou to především London Midlands, které jak už název napovídá, se specializují na dopravu po Midlands a také na spojení mezi Midlands a Londýnem. Kromě nich v okolí narazíte na Virgin Trains a First Great Western, které naopak obsluhují rychlíky mezi velkými, vzdálenějšími městy.
Z této rozmanitosti samozřejmě vyplývá i to, že lístek na vlak jedné společnosti neplatí na vlak druhé (nebo spíš nemusí platit, ne vždy je to pravidlem), ale člověku je to v podstatě jedno, protože lokálky jsou všechny stejné a rychlíky se kupují dopředu.
Kdybyste někdy potřebovali cestovat po Anglii, vřele doporučuji stránku www.trainline.co.uk, která hledá spoje včetně ceny lístků. Pokud kupujete třeba lístek na trasu mezi Birminghamu a Londýnem aspoň týden dopředu (spíš dva na víkendy), můžete ušetřit i 60% ceny. Naopak na místních spojích je cena stále stejná. Jen občas je nějaká akce "dva za cenu jednoho" nebo neomezené cestování po celá den za fixní částku.
Soupravy tu jezdí pěkné a moderní, třeba na úrovni Pendolína pro rychlíky a City Elefantu pro lokálky. Rychlíky Virgin Trains jsou před každou cestou pečlivě uklizeny, ale lokálky se uklízí jen jednou denně. A to je trochu problém. Lidé jezdící ve vlaku často patří mezi přistěhovalce nebo prostě jen chudá prasata a když člověk jede nějakým večerním vlakem, z té podlahy mu není úplně dobře. Papírky a obaly od jídla se ještě dají snést, ale někdy je i jídlo zašlapáno do koberce nebo je na stolcích rozlitý nějaký nápoj. V Čechách mám pocit, že tohle se tak často nenastává, ale zase nejezdím vlakem tak často...
Další drobná nevýhoda jsou zpoždění, narvané vlaky a občas nějaký ten zrušený spoj. Co se týká zpoždění, já jsem neviděla horší než 10 minut a to se dá. Narvané spoje jsou hlavně z vesnic do Birminghamu, kde prostě někdo zapomněl nějaký ten spoj přidat. Není to vyloženě strašné, ale trochu nepříjemné ano. Naprosto nejhorší jsou zrušené spoje. Někdo mi vyprávěl, jak mu bez pardonu zrušili poslední denní spoj a on se nemohl dostat na letiště. Když je člověk na nádraží v Birminghamu, většinou na tabulích aspoň jeden zrušený spoj vidí. Já měla dosud štěstí, ale rozhodně nikdy nespoléhám na poslední spoj, protože člověk prostě nemá jistotu, že vůbec pojede.
Doprava v Londýně
No tenhle příspěvek bude dlouhý, ale tak čekali jste týden! Poslední kapitolka patří dopravě v Londýně.
Začnu jízdným. Už dlouho se v Londýně jezdí na tak zvanou Oyster card, kde si člověk koupí kredit nebo měsíční kupón. Při nástupu do autobusu si musí kartu u řidiče pípnout a ten zkontroluje, že je platná. V metru jsou turnikety a stejně tak i ve vlacích, které obsluhují okolí Londýna. Na menších nádražích turnikety chybí a člověk nesmí zapomenout si pípnout, jinak bude platit mnohem víc, protože systém neví, kde vlastně jeho cesta začala nebo skončila.
Ráda bych se podělila i o zkušenosti s cenou jízdného, ale popravdě nemám páru, kolik mě to v Londýně stálo. Nedávno totiž k Oyster card přibyla možnost platit jízdné rovnou a bez přirážky bezkontaktní platební kartou. Kartu člověk nikde neregistruje. Takže žádné fronty a složité zjišťování jízdenek. Pokud jste v Londýně delší dobu, asi bude potřeba pořídit si Oyster card a koupit si nějaký kupón na několik dní najednou, ale pokud jako já strávíte v Londýně jen jednotky dnů, můžete cestovat bez starostí. Systém někdy po půlnoci sám spočítá, kolik jste toho projezdili a buď vám odečte cenu za jednotlivé lístky, nebo, pokud jste cestovali hodně, vám naúčtuje celodenní jízdenku. Prostě to udělá tak, aby to pro vás bylo co nejvýhodnější. Neuvěřitelné.
Co se týká místního metra, je rychlé a jezdí hodně často. Přestupy jsou občas hodně dlouhé, ale vždy dobře značené. Zvlášť starší trasy se potýkají s problémem mizerného odvětrávání, takže občas je ve vlaku docela vedro. Ale aspoň mně to nikdy nepřišlo vyloženě strašné. Navíc jsou prý na obzoru nové klimatizované vozy, takže i tahle nevýhoda se snad brzo stane minulostí. Nejhorší tak bývají uzavřené části tras, každá víkend jiný, takže je potřeba podle toho plánovat svoje cesty. Většinou ale kolem uzavírek stojí nějaký personál, který člověka rychle navede na správnou cestu.
Člověk by nebyl v Londýně, kdyby se nesvezl místním dvoupatrovým autobusem. Cestování s nimi je pomalé, ale o něco levnější. Místo úplně vepředu téměř není šance obsadit, ale i tak je sranda se na všechny okolo dívat z patra. Autobusy jezdí celkem často a pravidelně, takže pokud vyloženě nespěcháte, určitě doporučuji je používat. Bývají poloprázdné a klimatizované.
Jo, jste na konci! A příště o londýnských muzeích.
Jedeme vlevo, máme automat
Nejdůležitější věc na autě je barva a nejlepší barva je červená. Druhá nejlepší je modrá a takový je i můj malý Ford Fiesta. Kromě barvy je taky podstatný způsob řazení, tedy automat nebo manuál. Volant je samozřejmě na druhé straně než v Čechách, takže i řazení by člověk místo pravou rukou musel obsluhovat levou. Aby to pro mě bylo jednodušší, zvolila jsem automat. A už nechci nikdy nic jiného! Automat nechcípá, nemusí se s citem pouštět spojka ani přidávat plyn, žádné vyřazení na křižovatce a opatrné brzdění motorem před ní, no prostě supííššš.
 |
| Modré je moje, červené kolegy, který mě taky svezl! Spousta lidí tu má kabriolety nebo teréňáky... |
Další sranda jsou kruhové objezdy. Většinou jsou víceproudové a je důležité zařadit se správně. Vnější pruh je pro první výjezd, vnitřní pro nějaký další. Pokud jedete po kruhu, blikáte doprava a jakmile minete poslední výjezd před tím vaším, začnete blikat doleva. Je pravda, že blinkry používají Britové velmi sporadicky, takže i tak je potřeba jet opatrně a být připraven na nečekané změny směru od okolních vozidel.
Kromě toho je tu i spousta další vychytávek. Není tu žádné pravidlo přednosti zprava nebo zleva. Většina křižovatek má na silnici pruhy, která říkají, kdo má přednost. Když tam nejsou, člověk má jet pomalu a nějak se s ostatními dohodnout. S britskými džentlmeny si pak můžete dávat přednost třeba půl dne.
Tím se dostávám k hlavnímu znaku místního silničního provozu. Všichni jsou ohromně slušní, trpěliví a tolerantní k cizím chybám. Zapomněli jste zvolit správný pruh? Nevadí, první auto vás pustí do toho správného. Snažíte se přijet na hlavní rušnou ulici z malé vedlejší uličky? Nejpozději páté auto vás pravděpodobně pustí, protože ví, že jinak se na hlavní nikdy nedostanete. Na dálnici se chystám až dneska, ale na místních víceproudových silnicích jsem zatím nepotkala žádného agresivního řidiče. No prostě zatím je řízení tady ohromě příjemné a pohodlné.
Vlakem napříč ostrovem
Místní autobusy jsou za trest, ale s vlaky je to mnohem lepší. I když Britové si na ně samozřejmě pořád stěžují.
Na rozdíl od Česka, v Británii už stihli drážního dopravce privatizovat a tak se na různých tratí setkáte s různými společnostmi, které spoje provozují. Tady jsou to především London Midlands, které jak už název napovídá, se specializují na dopravu po Midlands a také na spojení mezi Midlands a Londýnem. Kromě nich v okolí narazíte na Virgin Trains a First Great Western, které naopak obsluhují rychlíky mezi velkými, vzdálenějšími městy.
Z této rozmanitosti samozřejmě vyplývá i to, že lístek na vlak jedné společnosti neplatí na vlak druhé (nebo spíš nemusí platit, ne vždy je to pravidlem), ale člověku je to v podstatě jedno, protože lokálky jsou všechny stejné a rychlíky se kupují dopředu.
Kdybyste někdy potřebovali cestovat po Anglii, vřele doporučuji stránku www.trainline.co.uk, která hledá spoje včetně ceny lístků. Pokud kupujete třeba lístek na trasu mezi Birminghamu a Londýnem aspoň týden dopředu (spíš dva na víkendy), můžete ušetřit i 60% ceny. Naopak na místních spojích je cena stále stejná. Jen občas je nějaká akce "dva za cenu jednoho" nebo neomezené cestování po celá den za fixní částku.
Soupravy tu jezdí pěkné a moderní, třeba na úrovni Pendolína pro rychlíky a City Elefantu pro lokálky. Rychlíky Virgin Trains jsou před každou cestou pečlivě uklizeny, ale lokálky se uklízí jen jednou denně. A to je trochu problém. Lidé jezdící ve vlaku často patří mezi přistěhovalce nebo prostě jen chudá prasata a když člověk jede nějakým večerním vlakem, z té podlahy mu není úplně dobře. Papírky a obaly od jídla se ještě dají snést, ale někdy je i jídlo zašlapáno do koberce nebo je na stolcích rozlitý nějaký nápoj. V Čechách mám pocit, že tohle se tak často nenastává, ale zase nejezdím vlakem tak často...
Další drobná nevýhoda jsou zpoždění, narvané vlaky a občas nějaký ten zrušený spoj. Co se týká zpoždění, já jsem neviděla horší než 10 minut a to se dá. Narvané spoje jsou hlavně z vesnic do Birminghamu, kde prostě někdo zapomněl nějaký ten spoj přidat. Není to vyloženě strašné, ale trochu nepříjemné ano. Naprosto nejhorší jsou zrušené spoje. Někdo mi vyprávěl, jak mu bez pardonu zrušili poslední denní spoj a on se nemohl dostat na letiště. Když je člověk na nádraží v Birminghamu, většinou na tabulích aspoň jeden zrušený spoj vidí. Já měla dosud štěstí, ale rozhodně nikdy nespoléhám na poslední spoj, protože člověk prostě nemá jistotu, že vůbec pojede.
Doprava v Londýně
No tenhle příspěvek bude dlouhý, ale tak čekali jste týden! Poslední kapitolka patří dopravě v Londýně.
Začnu jízdným. Už dlouho se v Londýně jezdí na tak zvanou Oyster card, kde si člověk koupí kredit nebo měsíční kupón. Při nástupu do autobusu si musí kartu u řidiče pípnout a ten zkontroluje, že je platná. V metru jsou turnikety a stejně tak i ve vlacích, které obsluhují okolí Londýna. Na menších nádražích turnikety chybí a člověk nesmí zapomenout si pípnout, jinak bude platit mnohem víc, protože systém neví, kde vlastně jeho cesta začala nebo skončila.
 |
| Značka londýnského metra |
Co se týká místního metra, je rychlé a jezdí hodně často. Přestupy jsou občas hodně dlouhé, ale vždy dobře značené. Zvlášť starší trasy se potýkají s problémem mizerného odvětrávání, takže občas je ve vlaku docela vedro. Ale aspoň mně to nikdy nepřišlo vyloženě strašné. Navíc jsou prý na obzoru nové klimatizované vozy, takže i tahle nevýhoda se snad brzo stane minulostí. Nejhorší tak bývají uzavřené části tras, každá víkend jiný, takže je potřeba podle toho plánovat svoje cesty. Většinou ale kolem uzavírek stojí nějaký personál, který člověka rychle navede na správnou cestu.
 |
| Moderní londýnské double-deckery |
Člověk by nebyl v Londýně, kdyby se nesvezl místním dvoupatrovým autobusem. Cestování s nimi je pomalé, ale o něco levnější. Místo úplně vepředu téměř není šance obsadit, ale i tak je sranda se na všechny okolo dívat z patra. Autobusy jezdí celkem často a pravidelně, takže pokud vyloženě nespěcháte, určitě doporučuji je používat. Bývají poloprázdné a klimatizované.
Jo, jste na konci! A příště o londýnských muzeích.
Žádné komentáře:
Okomentovat