A je to tady. Letošní výprava začala a Vy mě u ní můžete opět doprovázet. Loni jsem strávila sedm týdnů v USA na letním programu pro univerzitní studenty. V zimě jsem školu dokončila a tak letošní letní dobrodružství už prožívám jako pracant. Mé loňské motto bylo, že když jsem v Americe za Vaše peníze (rozuměj peníze daňových poplatníků), tak byste z toho taky měli něco mít. Letos tuhle výmluvu nemám a blog je čistá esence mojí sebestřednosti a přesvědčení, že moje názory někoho zajímají.
Další velká změna je i to, že ve Velké Británii už jsem byla několikrát a tak pro mě život v ní asi nebude plný kulturních šoků. Přesto si myslím, že je tu spousta věcí, o kterých se vyplatí napsat a o kterých Vás snad bude bavit si číst. I když už jste tu třeba stejně jako já strávili pár týdnů na dovolené (dobře, já tu byla i jako dobrovolník, ale to je zase jiná kapitola...). Celkem mě tu čekají 4+4 týdny (uprostřed přerušeny týdením návratem do Čech kvůli promoci), tak snad se to moc nepovleče.
Přílet
Můj loňský blog začínal i končil na Heathrow a ne jinak je tomu i letos. Zatímco minulý rok jsem ale pokračovala za velkou louži a ani jsem nepřekročila britské hranice, letos jsem prošla hraniční kontrolou hned po příletu a šla jsem se poohlédnout po svém řidiči.
Ano, je to tak, na letišti na mě čekal taxikář s cedulkou s mým jménem. Chtěla jsem si ho vyfotit, ale pak jsem si řekla, že nebudu za trapku a tak jste o tento ojedinělý historický snímek zcela ochuzeni.
Taxikář mě odvezl přes půl Anglie (tedy asi dvě hodinky) do Worcesteru (čti vustr). Nebudu tady pracovat pro továrnu na slavnou omáčku (i když ta je prý od našich kanclů přes ulici), ale pro firmu Horiba.
Pro koho pracuji
Je to trochu složitější. Smlouvu mám s Ricardem ale jsem automaticky a navždycky outsourcovaná (vypůjčená) do Horiby. Ricardo je stoletá industriální dáma, která se poprvé vyznamenala vylepšením motorů pro tanky za první světové války a dodnes dělá převodovky a jiné části motorů pro různé automobilky. Kromě toho vlastní pár dalších divizí, například jednu ekologickou, o kterých ale vím úplné nic.
Horiba je o trochu mladší madam, která se zrodila po druhé světové válce v Japonsku. Nějaký kluk (jmenoval se Horiba) tam začal dělat kondenzátor do počítačů. Kvůli válce v Koreji ho ale úplně nestihl vyvinout a dlouho vyráběl jenom jakýsi měřič pH, který byl ale tak skvělý, že mu to deset let vystačilo. Dneska mají také několik divizí a já dělám v té, která se zabývá testováním aut/motorů. Dřív jsem sbírala data z výzkumu na peoplemetrech, dneska bych měla analyzovat data z výfuku. No tak nevim, jestli je to lepší...
Jak si tady žiji
Po tom, co jsem se seznámila s několika spolupracovníky, kteří zrovna dneska byli v práci (spousta jich tam nebyla, jsou na dovolené nebo pracují z domova), mě kolegyně odvezla na moje ubytování. Firma mi pronajala nádherný apartmán v centru města. Má dvě ložnice, dvě koupelny a velikou kuchyň. Jak budu za dva měsíce vařit znova v té naší maličké, to teda netuším.
Byteček se nachází v domě, kde se všechny jednotky střednědobě pronajímají. Máme k dispozici parkoviště, zahrádku s grilem, každý týden sem chodí uklízečka. Televize a internet je samozřejmostí, navíc je tu i dvd přehrávač s malou kolekcí filmů, které se na něm dají pustit. Tak nějak si představuju ideální bydlení. Naštěstí ho neplatím :-)
Ale samozřejmě k dokonalosti tu chybí jedna zásadní věc a tou je společnost. Poprvé v životě se budu vracet každý den do prázdného bytu, kde mě nevítá ani kočka, natož pes nebo člověk. Zatím si to neumím moc dobře představit, ale tak uvidíme, snad se z toho nezblázním. Držte mi palce ;-)
Další velká změna je i to, že ve Velké Británii už jsem byla několikrát a tak pro mě život v ní asi nebude plný kulturních šoků. Přesto si myslím, že je tu spousta věcí, o kterých se vyplatí napsat a o kterých Vás snad bude bavit si číst. I když už jste tu třeba stejně jako já strávili pár týdnů na dovolené (dobře, já tu byla i jako dobrovolník, ale to je zase jiná kapitola...). Celkem mě tu čekají 4+4 týdny (uprostřed přerušeny týdením návratem do Čech kvůli promoci), tak snad se to moc nepovleče.
Přílet
Můj loňský blog začínal i končil na Heathrow a ne jinak je tomu i letos. Zatímco minulý rok jsem ale pokračovala za velkou louži a ani jsem nepřekročila britské hranice, letos jsem prošla hraniční kontrolou hned po příletu a šla jsem se poohlédnout po svém řidiči.
Ano, je to tak, na letišti na mě čekal taxikář s cedulkou s mým jménem. Chtěla jsem si ho vyfotit, ale pak jsem si řekla, že nebudu za trapku a tak jste o tento ojedinělý historický snímek zcela ochuzeni.
Taxikář mě odvezl přes půl Anglie (tedy asi dvě hodinky) do Worcesteru (čti vustr). Nebudu tady pracovat pro továrnu na slavnou omáčku (i když ta je prý od našich kanclů přes ulici), ale pro firmu Horiba.
Pro koho pracuji
Je to trochu složitější. Smlouvu mám s Ricardem ale jsem automaticky a navždycky outsourcovaná (vypůjčená) do Horiby. Ricardo je stoletá industriální dáma, která se poprvé vyznamenala vylepšením motorů pro tanky za první světové války a dodnes dělá převodovky a jiné části motorů pro různé automobilky. Kromě toho vlastní pár dalších divizí, například jednu ekologickou, o kterých ale vím úplné nic.
Horiba je o trochu mladší madam, která se zrodila po druhé světové válce v Japonsku. Nějaký kluk (jmenoval se Horiba) tam začal dělat kondenzátor do počítačů. Kvůli válce v Koreji ho ale úplně nestihl vyvinout a dlouho vyráběl jenom jakýsi měřič pH, který byl ale tak skvělý, že mu to deset let vystačilo. Dneska mají také několik divizí a já dělám v té, která se zabývá testováním aut/motorů. Dřív jsem sbírala data z výzkumu na peoplemetrech, dneska bych měla analyzovat data z výfuku. No tak nevim, jestli je to lepší...
 |
| Omoshiro Okashiku - Joy and Fun (firemní motto Horiby) |
Jak si tady žiji
Po tom, co jsem se seznámila s několika spolupracovníky, kteří zrovna dneska byli v práci (spousta jich tam nebyla, jsou na dovolené nebo pracují z domova), mě kolegyně odvezla na moje ubytování. Firma mi pronajala nádherný apartmán v centru města. Má dvě ložnice, dvě koupelny a velikou kuchyň. Jak budu za dva měsíce vařit znova v té naší maličké, to teda netuším.
Byteček se nachází v domě, kde se všechny jednotky střednědobě pronajímají. Máme k dispozici parkoviště, zahrádku s grilem, každý týden sem chodí uklízečka. Televize a internet je samozřejmostí, navíc je tu i dvd přehrávač s malou kolekcí filmů, které se na něm dají pustit. Tak nějak si představuju ideální bydlení. Naštěstí ho neplatím :-)
 |
| Můj obývák (za zády fotografa je kuchyňský obr-kout). Teď zrovna sedím na gauči vlevo. |
Ale samozřejmě k dokonalosti tu chybí jedna zásadní věc a tou je společnost. Poprvé v životě se budu vracet každý den do prázdného bytu, kde mě nevítá ani kočka, natož pes nebo člověk. Zatím si to neumím moc dobře představit, ale tak uvidíme, snad se z toho nezblázním. Držte mi palce ;-)
Žádné komentáře:
Okomentovat