Po měsíci v UK si myslím, že jsem poznala hlavní rozdíly mezi ostrovním životem a tím ve střední Evropě. Kromě toho už snad můžu i říct, na co se dá zvyknout a co je i po čtyřech týdnech docela otravné.
1) Jezdí se vlevo
Tohle je asi první věc, co člověka napadne, když má jmenovat rozdíly mezi Británií a Českem. Překvapivě na tohle si člověk zvykne asi nejrychleji, zvlášť, když nemusí v autě řadit (volant je vpravo, takže řadící páka se ovládá levou rukou). Celkově po pouhých dvou týdnech za volantem si myslím, že jsem všechny rozdíly v silničních pravidlech docela zvládla.
Daleko horší je to z hlediska chodce. Ani po měsíci nevím, kam se mám na přechodu koukat a odkud čekat auta, zvlášť někde na křižovatce. V Londýně a jiných turistických místech to mívají napsané na silnici, ale v naší dírečce nikoliv. No ale zatím mě nic nepřejelo, takže dobrý.
2) Oddělené kohoutky na teplou a studenou vodu
Na druhém místě uvádím rozdíl, který je asi nejprotivnější a na který si asi nikdy nezvyknu. Kdo to vlastně vymyslel mít na umyvadle dva kohoutky, jeden s vařící a druhý s ledovou vodou?! Nepovedlo se mi vygooglit, proč si tuto zvláštnost Britové uchovávají. Nejasná zmínka říká, že si Britové myjí ruce ve studené, aby se otužovali, a navíc to šetří vodu, protože prostě v té ledárně nebudete mýt ruce hodinu.
Na druhou stranu ale umí nainstalovat kohoutek, který vodu smíchá a je to zcela běžné v kuchyňském dřezu. Takže kdyby tu člověk chtěl bydlet na trvalo, asi by byl schopný sehnat někoho, kdo umí tuhle vymoženost nainstalovat i do koupelny.
Kromě toho jsem zatím snad všude potkala nějaký ujetý systém na pouštění sprchy, kde také umí vodu namixovat, ale většinou se tak děje přes průtokový ohřívač se zvláštní zálibou člověka opařit a poté okamžitě zmrazit, pokud se ho opovážíte během sprchování na chvilku vypnout. Takže tady se ušetřená vody z mytí rukou splácá stejně. Na regulaci tlaku vody zapomeňte a s tou teplotou to taky není nic moc, v mé nynější koupelně mám nějakou regulaci, ale i když mám horkou na maximum je to spíš taková teplá sprcha než horká lázeň.
3) Zásuvky s vypínačem
To, že na ostrově mají jiné zásuvky nikoho nepřekvapí. Zástrčka má tři kolíky obdélníkového profilu a strká se do úplně placaté zásuvky. Rozuměj tím, že u nás je zásuvka kruhová díra a na jejím dně je jeden kolík a dvě díry. Tím, že tady jsou v zásuvce jen díry, nemusí být zapuštěná dovnitř, a tak může být úplně placatá.
Ale asi proto, že je placatá, tak se bojí, že do ní zapadne něco, co způsobí zkrat, takže každá zásuvka má u sebe vypínač a je naprosto běžné, pokud zásuvku nepoužíváte, že ji vypnete. Stejné vypínače jsou i na sporák, pračku, myčku, ohřev vody... No prostě něco zapnout není většinou záležitost na jeden knoflík. Já osobně zásuvky ani jiná zařízení nevypínám a tak všechno funguje jako jsem zvyklá doma.
4) Lunch znamená sendvič
Asi proto, že tradiční snídaně je velké syté jídlo, tak si na oběd vystačí jen s něčím menším. V dnešní době si samozřejmě běžný Brit nedělá každý den k snídani párek, vajíčka a slaninu, většinou se spokojí s miskou cereálií. Na oběd si dá nějaký sendvič, většinou dva plátky toustového chleba nacpané salátem, majonézou a šunkou nebo kusem kuřecího.
Teprve k večeři si dají něco většího, i když ani to není jisté, pokud se rozhodnout místo "dinner" jen pro "tea", což není jen čaj o páté, ale vůbec nějaké menší studené večerní jídlo. Vedle toho existuje i slovo "supper", ale třeba kolegyně v práci řekla, že ho nikdy nepoužívá a když, tak by to byla spíš druhá večeře, něco hodně pozdě večer. Na druhou stranu jinde jsem našla, že to, které slovo pro večeři používáte se odvíjí i od toho, v jaké žijete sociální třídě. Takže závěr je, že ani Britové v tom nemají jasno nemá cenu se tím dál zabývat.
Nakonec ale jídlo je každého věc a když člověk chce držet zvyk českého oběda a menší večeře, může si vařit doma. Co se týká pečiva, v obchodě je slušný výběr, na rozdíl od Ameriky většinou není sladké, ale tmavý chleba se tu stále shání obtížněji. Většina pečiva je světlá, ale to mě osobně vůbec nevadí.
5) Vstupné do muzeí a galerií
Na rozdíl od Česka většina muzeí je zadarmo, ale zároveň všude jsou pokladničky na dobrovolné příspěvky na provoz, vždy s jasně specifikovanou částkou, která se od vás očekává. Samozřejmě jsou i muzea, do kterých se vstup platí, například Tower of London nebo Westminsterské opatství. Také většina hradů a zámků.
Pokud se vstup platí, většinou částka obsahuje i 10% "přirážku", která je převlečena za dobrovolnou dotaci. Tuhle dotaci si snad může běžný daňový poplatník i odečíst z daní, ale to se mě samozřejmě netýká. I tak jsem ale neměla odvahu zatím nikde tuhle dobrovolnou dotaci odmítnout.
S tímto trochu podivným systémem dobrovolnosti mi na mysl přichází charita obecně. V televizi je překvapivě dost reklam na to, aby člověk přispěl na děti v Sýrii, na vodu v Africe nebo na anglickou organizaci na záchranu opuštěných zvířat. Dokonce i v letadle (British Airways) člověk na konci letu mohl přispět na nějakou charitu. A spousta cestujících to také udělala. Aktuální reklamní kampaň Co-operative bank je celá založena na tom, že když u nich budete mít účet, budete zároveň přispívat na stavbu škol v Africe a spoustu jiných potřebných věcí.
Kromě toho je tu velké množství dobrovolníků. Dneska třeba v televizi mluvili o skupině, která udržuje a čistí turistické cesty (nejsou ale tak dobře organizovaní jako Klub českých turistů). Prostě charita a dobrovolnictví je tu nedílnou součástí každodenního života a díky tomuto postoji "pomáhat a nekrást" tu nepotřebují zdaleka tolik kontrol od policie, revizorů a vůbec.
1) Jezdí se vlevo
Tohle je asi první věc, co člověka napadne, když má jmenovat rozdíly mezi Británií a Českem. Překvapivě na tohle si člověk zvykne asi nejrychleji, zvlášť, když nemusí v autě řadit (volant je vpravo, takže řadící páka se ovládá levou rukou). Celkově po pouhých dvou týdnech za volantem si myslím, že jsem všechny rozdíly v silničních pravidlech docela zvládla.
Daleko horší je to z hlediska chodce. Ani po měsíci nevím, kam se mám na přechodu koukat a odkud čekat auta, zvlášť někde na křižovatce. V Londýně a jiných turistických místech to mívají napsané na silnici, ale v naší dírečce nikoliv. No ale zatím mě nic nepřejelo, takže dobrý.
2) Oddělené kohoutky na teplou a studenou vodu
Na druhém místě uvádím rozdíl, který je asi nejprotivnější a na který si asi nikdy nezvyknu. Kdo to vlastně vymyslel mít na umyvadle dva kohoutky, jeden s vařící a druhý s ledovou vodou?! Nepovedlo se mi vygooglit, proč si tuto zvláštnost Britové uchovávají. Nejasná zmínka říká, že si Britové myjí ruce ve studené, aby se otužovali, a navíc to šetří vodu, protože prostě v té ledárně nebudete mýt ruce hodinu.
Na druhou stranu ale umí nainstalovat kohoutek, který vodu smíchá a je to zcela běžné v kuchyňském dřezu. Takže kdyby tu člověk chtěl bydlet na trvalo, asi by byl schopný sehnat někoho, kdo umí tuhle vymoženost nainstalovat i do koupelny.
Kromě toho jsem zatím snad všude potkala nějaký ujetý systém na pouštění sprchy, kde také umí vodu namixovat, ale většinou se tak děje přes průtokový ohřívač se zvláštní zálibou člověka opařit a poté okamžitě zmrazit, pokud se ho opovážíte během sprchování na chvilku vypnout. Takže tady se ušetřená vody z mytí rukou splácá stejně. Na regulaci tlaku vody zapomeňte a s tou teplotou to taky není nic moc, v mé nynější koupelně mám nějakou regulaci, ale i když mám horkou na maximum je to spíš taková teplá sprcha než horká lázeň.
3) Zásuvky s vypínačem
To, že na ostrově mají jiné zásuvky nikoho nepřekvapí. Zástrčka má tři kolíky obdélníkového profilu a strká se do úplně placaté zásuvky. Rozuměj tím, že u nás je zásuvka kruhová díra a na jejím dně je jeden kolík a dvě díry. Tím, že tady jsou v zásuvce jen díry, nemusí být zapuštěná dovnitř, a tak může být úplně placatá.
Ale asi proto, že je placatá, tak se bojí, že do ní zapadne něco, co způsobí zkrat, takže každá zásuvka má u sebe vypínač a je naprosto běžné, pokud zásuvku nepoužíváte, že ji vypnete. Stejné vypínače jsou i na sporák, pračku, myčku, ohřev vody... No prostě něco zapnout není většinou záležitost na jeden knoflík. Já osobně zásuvky ani jiná zařízení nevypínám a tak všechno funguje jako jsem zvyklá doma.
4) Lunch znamená sendvič
Asi proto, že tradiční snídaně je velké syté jídlo, tak si na oběd vystačí jen s něčím menším. V dnešní době si samozřejmě běžný Brit nedělá každý den k snídani párek, vajíčka a slaninu, většinou se spokojí s miskou cereálií. Na oběd si dá nějaký sendvič, většinou dva plátky toustového chleba nacpané salátem, majonézou a šunkou nebo kusem kuřecího.
Teprve k večeři si dají něco většího, i když ani to není jisté, pokud se rozhodnout místo "dinner" jen pro "tea", což není jen čaj o páté, ale vůbec nějaké menší studené večerní jídlo. Vedle toho existuje i slovo "supper", ale třeba kolegyně v práci řekla, že ho nikdy nepoužívá a když, tak by to byla spíš druhá večeře, něco hodně pozdě večer. Na druhou stranu jinde jsem našla, že to, které slovo pro večeři používáte se odvíjí i od toho, v jaké žijete sociální třídě. Takže závěr je, že ani Britové v tom nemají jasno nemá cenu se tím dál zabývat.
Nakonec ale jídlo je každého věc a když člověk chce držet zvyk českého oběda a menší večeře, může si vařit doma. Co se týká pečiva, v obchodě je slušný výběr, na rozdíl od Ameriky většinou není sladké, ale tmavý chleba se tu stále shání obtížněji. Většina pečiva je světlá, ale to mě osobně vůbec nevadí.
EE9s2ugOQTBR0oFWfCQw~~60_35.JPG) |
| Můj zachránce před smrtící otravou sendviči |
Na rozdíl od Česka většina muzeí je zadarmo, ale zároveň všude jsou pokladničky na dobrovolné příspěvky na provoz, vždy s jasně specifikovanou částkou, která se od vás očekává. Samozřejmě jsou i muzea, do kterých se vstup platí, například Tower of London nebo Westminsterské opatství. Také většina hradů a zámků.
Pokud se vstup platí, většinou částka obsahuje i 10% "přirážku", která je převlečena za dobrovolnou dotaci. Tuhle dotaci si snad může běžný daňový poplatník i odečíst z daní, ale to se mě samozřejmě netýká. I tak jsem ale neměla odvahu zatím nikde tuhle dobrovolnou dotaci odmítnout.
S tímto trochu podivným systémem dobrovolnosti mi na mysl přichází charita obecně. V televizi je překvapivě dost reklam na to, aby člověk přispěl na děti v Sýrii, na vodu v Africe nebo na anglickou organizaci na záchranu opuštěných zvířat. Dokonce i v letadle (British Airways) člověk na konci letu mohl přispět na nějakou charitu. A spousta cestujících to také udělala. Aktuální reklamní kampaň Co-operative bank je celá založena na tom, že když u nich budete mít účet, budete zároveň přispívat na stavbu škol v Africe a spoustu jiných potřebných věcí.
Kromě toho je tu velké množství dobrovolníků. Dneska třeba v televizi mluvili o skupině, která udržuje a čistí turistické cesty (nejsou ale tak dobře organizovaní jako Klub českých turistů). Prostě charita a dobrovolnictví je tu nedílnou součástí každodenního života a díky tomuto postoji "pomáhat a nekrást" tu nepotřebují zdaleka tolik kontrol od policie, revizorů a vůbec.
Žádné komentáře:
Okomentovat