Po uplynulém víkendu mám opět nové zážitky a postřehy, o které bych se s Vámi ráda podělila. Začnu nedělí, kterou jsem strávila převážně v ruinách.
Vyhořelý zámek a jeho zahrady
První dopolední zastávka se konala na místě jménem Witley Court and Gardens. Jedná se o honosné sídlo převážně z devatenáctého století, které ale téměř před sto lety vyhořelo. Nicméně po požáru se úplně nezhroutilo, obvodové stěny zůstaly stát a vlastně až při bližším pohledu člověk pozná, že nejde objevovat honosné sídlo, ale vyhořelou ruinu.
Další důvod k tomu, aby si člověk nevšiml, jaké je skutečná povaha zámku ve Witley, je, že ho obklopují velmi pěkně zrekonstruované zahrady. Na jejich opravě pracuje English Heritage (něco jako náš Národní památkový ústav) a díky jeho úsilí se povedlo obnovit květinové záhony a také obrovskou fontánu, perlu celého areálu. Pro zajímavost, její trubky byly za druhé světové války použity v průmyslové výrobě a k rekonstrukci muselo dojít podle sto let starých výkresů. Škoda, že Výstaviště nemělo stejné štěstí...
Původní příběh zámku je ale trochu smutný. Anglický gentleman (nebo kapitalistický vykořisťovatel, jak je libo) vydělal spoustu peněz na uhelných dolech a ocelárnách a nechal si postavit obrovské luxusní sídlo v neoklasicistním stylu. Po první světové válce ale přestaly jeho podniky vynášet a když ve třicátých letech sídlo vyhořelo, rodina už neměla na jeho opravu. Palác za pět set milionů liber (v dnešních cenách) se tehdy vydražil za pouhé čtyři tisíce liber (v tehdejších cenách).
V Čechách by asi šla taková budova postupně k zemi, ale tady se rozhodli ji zachránit, zakonzervovat stojící kostru a zrekonstruovat zahrady. Navíc zbudovali několik dětských hřišť, piknikové stoly a skoro každý víkend se tu koná nějaká akce, která má přilákat návštěvníky.
Zborcená opatství
Zatímco předchozí ruina byl z mé strany tak trochu šťastný omyl, další památky jsem si vybrala naprosto záměrně. Kdysi ještě na gymplu jsme v Anglii navštívili opatství v Hastings a o dva roky později Fountains Abbey poblíž Yorku. Tyhle dvě památky ve mně zažehly vášeň pro staré gotické kláštery, které se nachází po celé Anglii.
Jeden by se zeptal, jak se to stalo, že je v Anglii tolik zřícenin bývalých opatství. Je to jednoduché. Kláštěry v Anglii vždycky patřily mezi bohatá střediska vědění i místního hospodářství. V době různých občanských válek a šlechtických půtek, ona si důstojně stála opodál a množila své statky. Pak ale přišel Jindřich VIII. a jeho neodolatelná touha po synovi a tím i po nové manželce. Z toho vznikla anglikánská církev a dekrety z roků 1536 a 1539, díky kterým zanikly všechny kláštery v celé Anglii, Walesu a Irsku (Skotsko je trochu jiná kapitola, vzpomeňte na Marii Stuartovnu). No a díky tomu je po Anglii rozeseta spousta areálů bývalých opatství. A žily šťastně až na věky.
To, které jsem navštívila já, se jmenuje Wenlock Abbey a nachází se asi hodinu autem z Worcesteru, na západ od Birminghamu. Kromě toho, že je krásné jako všechna podobná opatství, jedinečný zážitek z jeho návštěvy zajistí audio průvodce, kterého dostanete po zaplacení vstupného. Historii místa tam popisuje jakoby poslední mnich, který opustil zdi kláštera právě v roce 1539. Kromě skvělého, osobního výkladu se mnich hezky zamýšlí nad tím, jak místní benediktýni postupně opustili svoje základní pravidlo "Ora et labora" (modli se a pracuj) a jak místo toho začali vydělávat a stali se posedlími majetkem. A tak se k nim Bůh otočil zády...
O pouhých pár mil dál se nachází další opatství (a v okolí jsou ještě další dvě, která jsem vynechala) s názvem Buildwas Abbey. Na rozdíl od toho ve Wenlocku tohle bylo vždy spíš chudší, ale možná o to větší vydřiduši tam žili. Místní mnichy totiž živilo mýto, které vybírali za přejetí mostu, který postavili vedle opatství. Dodnes se ze své špatné pověsti nevyhrabali. I když i tuhle památku provozuje English Heritage (stejně jako Wenlock), žádný audio guide tady nedostanete a ani obyčejné tabule s popisky tu nepostavili. Aby se člověk něco dozvěděl, musí si koupit průvodce za další tři libry. Ale jinak je kostel a přilehlý Chapter house dochovaný lépe než ve Wenlocku a zajímavým ho navíc činí rozsáhlé pozůstatky středověké dlažby.
Spokojila jsem se vygoogleným popisem na Britainexpress.com a brzy jsem pokračovala dál. Zbývala mi ještě tak hodina než se všechna muzea zavřou, a tak jsem vyrazila do nedalekého Irobridge.
Ze středověkých ruin k moderní oceli
Worcester se nachází na západě Midlands, srdce průmyslové revoluce, Tady vznikaly moderní továrny, vymýšlely se nové technologické postupy a umírali dělníci na otravu toxickými chemikáliemi (druhá komunistická narážka, ale třešně fakt nejsou moje oblíbené ovoce). Ironbridge patřil ve své době pro výhodnou polohu na řece mezi významná průmyslová centra. A dnes je dokonce zapsán na seznamu památek Unesco. A hádejte proč. Ano, protože tu stojí Železný most.
Bez tohohle mostu by Eiffel asi nikdy nepostavil svojí pařížskou věž a dříve zmiňované Výstaviště by nikdy nevzniklo (a tedy ani neshořelo...). Takže opět trocha historie. V osmnáctém století žil, byl anglický gentleman jménem Abraham Darby. Toho napadlo tavit železo pomocí koksu v obrovských pecích a tenhle nápad umožnil jeho levnější a jednoduší zpracování. Jeho vnouček stejného jména měl taky za ušima a vymyslel most, jehož jediný mostní oblouk je zkonstruován čistě ze železa. Dokončen byl v roce 1781 a od té doby inspiroval architekty po celém světě.
Před téměř třiceti lety byl most i okolní vesnice zapsán na seznam Unesco. Kromě krásného mostu a okolních viktoriánských domečků okolo můžete navštívit i některé z mnoha muzeí v místních, dnes už bývalých, továrnách. Nechybí muzeum železa, vodohospodářství (průmysl dlouho závisel na řece Severn a jejích vrtoších), porcelánu, keramiky... Kromě toho tu mají i zachovaé viktoriánské městečko, které funguje v podobném duchu jako český Botanicus v Ostré.
Já jsem ale přijela trochu pozdě, takže jsem v pozdním odpoledni už obdivovala pouze most, dala si vynikající zmrzlinu (Italové, běžte se vycpat, Bennet's farm rules!) a postupně objela většinu továren a vyfotila si je aspoň zvenčí. I tak se Ironbridge stal krásnou tečkou za perfektní nedělí.
A příště o sobotě a další vycházce po anglické přírodě. Ušly jsme skoro 30 kilometrů, podle Mapy.cz nastoupaly asi dva kilometry a zdolaly jsme nejvyšší vrchol Malvern Hills. Ale o tom už opravdu příště...
Vyhořelý zámek a jeho zahrady
První dopolední zastávka se konala na místě jménem Witley Court and Gardens. Jedná se o honosné sídlo převážně z devatenáctého století, které ale téměř před sto lety vyhořelo. Nicméně po požáru se úplně nezhroutilo, obvodové stěny zůstaly stát a vlastně až při bližším pohledu člověk pozná, že nejde objevovat honosné sídlo, ale vyhořelou ruinu.
.jpg) |
| Opravdu, tohle skoro před sto lety vyhořelo! |
Původní příběh zámku je ale trochu smutný. Anglický gentleman (nebo kapitalistický vykořisťovatel, jak je libo) vydělal spoustu peněz na uhelných dolech a ocelárnách a nechal si postavit obrovské luxusní sídlo v neoklasicistním stylu. Po první světové válce ale přestaly jeho podniky vynášet a když ve třicátých letech sídlo vyhořelo, rodina už neměla na jeho opravu. Palác za pět set milionů liber (v dnešních cenách) se tehdy vydražil za pouhé čtyři tisíce liber (v tehdejších cenách).
.jpg) |
| Možná to nevypadá, ale ta fontána je obrovská a krásná. Versailles hadr! |
Zborcená opatství
Zatímco předchozí ruina byl z mé strany tak trochu šťastný omyl, další památky jsem si vybrala naprosto záměrně. Kdysi ještě na gymplu jsme v Anglii navštívili opatství v Hastings a o dva roky později Fountains Abbey poblíž Yorku. Tyhle dvě památky ve mně zažehly vášeň pro staré gotické kláštery, které se nachází po celé Anglii.
Jeden by se zeptal, jak se to stalo, že je v Anglii tolik zřícenin bývalých opatství. Je to jednoduché. Kláštěry v Anglii vždycky patřily mezi bohatá střediska vědění i místního hospodářství. V době různých občanských válek a šlechtických půtek, ona si důstojně stála opodál a množila své statky. Pak ale přišel Jindřich VIII. a jeho neodolatelná touha po synovi a tím i po nové manželce. Z toho vznikla anglikánská církev a dekrety z roků 1536 a 1539, díky kterým zanikly všechny kláštery v celé Anglii, Walesu a Irsku (Skotsko je trochu jiná kapitola, vzpomeňte na Marii Stuartovnu). No a díky tomu je po Anglii rozeseta spousta areálů bývalých opatství. A žily šťastně až na věky.
 |
| To není Photoshop, to je Anglie! |
O pouhých pár mil dál se nachází další opatství (a v okolí jsou ještě další dvě, která jsem vynechala) s názvem Buildwas Abbey. Na rozdíl od toho ve Wenlocku tohle bylo vždy spíš chudší, ale možná o to větší vydřiduši tam žili. Místní mnichy totiž živilo mýto, které vybírali za přejetí mostu, který postavili vedle opatství. Dodnes se ze své špatné pověsti nevyhrabali. I když i tuhle památku provozuje English Heritage (stejně jako Wenlock), žádný audio guide tady nedostanete a ani obyčejné tabule s popisky tu nepostavili. Aby se člověk něco dozvěděl, musí si koupit průvodce za další tři libry. Ale jinak je kostel a přilehlý Chapter house dochovaný lépe než ve Wenlocku a zajímavým ho navíc činí rozsáhlé pozůstatky středověké dlažby.
 |
| Levandulový záhon, zvířecí keře a pět set let staré ruiny kdysi největšího chrámu v Anglii (asi ve dvanáctém století) |
Ze středověkých ruin k moderní oceli
Worcester se nachází na západě Midlands, srdce průmyslové revoluce, Tady vznikaly moderní továrny, vymýšlely se nové technologické postupy a umírali dělníci na otravu toxickými chemikáliemi (druhá komunistická narážka, ale třešně fakt nejsou moje oblíbené ovoce). Ironbridge patřil ve své době pro výhodnou polohu na řece mezi významná průmyslová centra. A dnes je dokonce zapsán na seznamu památek Unesco. A hádejte proč. Ano, protože tu stojí Železný most.
Bez tohohle mostu by Eiffel asi nikdy nepostavil svojí pařížskou věž a dříve zmiňované Výstaviště by nikdy nevzniklo (a tedy ani neshořelo...). Takže opět trocha historie. V osmnáctém století žil, byl anglický gentleman jménem Abraham Darby. Toho napadlo tavit železo pomocí koksu v obrovských pecích a tenhle nápad umožnil jeho levnější a jednoduší zpracování. Jeho vnouček stejného jména měl taky za ušima a vymyslel most, jehož jediný mostní oblouk je zkonstruován čistě ze železa. Dokončen byl v roce 1781 a od té doby inspiroval architekty po celém světě.
 |
| Je skutečně vysoký, to malé nahoře jsou totiž dospělí lidé, ne pidimužíci (pro zvětšení klikni) |
Já jsem ale přijela trochu pozdě, takže jsem v pozdním odpoledni už obdivovala pouze most, dala si vynikající zmrzlinu (Italové, běžte se vycpat, Bennet's farm rules!) a postupně objela většinu továren a vyfotila si je aspoň zvenčí. I tak se Ironbridge stal krásnou tečkou za perfektní nedělí.
 |
| Porcelánka |
Žádné komentáře:
Okomentovat