Knihomolův ráj

Většina mých přátel čte a stejně jako já si život bez knížek neumí představit. Tímto příspěvkem u nich doufám vzbudím aspoň trochu závisti. V sobotu jsem se vydala do Hay-on-Wye, které se už i na cedulích u silnice označuje jako "Town of Books", město knih.

Nemilé přivítání

Na začátku byl jeden bláznivý chlapík, který si v Hay otevřel antikvariát. Ve Spojených státech se zavíraly nějaké knihovny a on se rozhodl knihy z nich zachránit a převést je do welšského městečka. Projekt zaujal další obchodníky s knihami a postupně tu bylo otevřeno více než dvacet obchodů s knihami, především antikvariáty, někdy v kombinaci i s novými knihami. Kromě toho tu jednou ročně probíhá i knižní festival. Doufám že se mi povede se na něm příští rok objevit!

Kromě knihkupectví je tu i spousta vetešnictví a obchodů s domácími ptákovinkami

Když jsem se o tohle městečku dozvěděla, okamžitě se stalo červenou položkou na mém seznamu toho, co tady musím navštívit. A protože v neděli mají některé obchody zavřeno, vydala jsem se tam tuhle (mojí poslední) sobotu.

Na úvod si to u mě Hay hodně rozlilo. Já mám prostě na to parkování štěstí. Zaparkuji na parkovišti pro návštěvníky (400 míst, v podstatě plné už v deset dopoledne) a vydám se k parkovacímu automatu. Poslední pětilibrovku, co mám v hotovosti, rozměním u člověka, který se mnou čeká ve frontě, a za chvíli už přicházím k automatu.

Na začátek musím odběhnout ještě ke svému autu a zapamatovat si poslední tři písmena espézetky, které po mě automat chce zadat. Pak už přejdu k placení. S vědomím, že automat nevrací ho krmím třiceti pencemi navíc, to mě nezabije a na desetníky už to měnit nebudu. V tom ta mrcha sežere jednu mojí libru a vůbec jí nezapočítá do sumy, co už jsem zaplatila. Ostatní čekající mi pomáhají nadávat automatu a i ho trochu zmlátit, ale nic nezabírá a já musím přihodit další peníz. Už nemám libru, takže tam musím hodit dvoulibrovku. Tu to naštěstí vezme a já odcházím s parkovacím lístkem na celý den, který mě místo 3,20 stál 5,50.

Za hradbami čeká překvapení

Antikvariát kam se podíváš

Hned v první ulici se krčí nenápadný antikvariát a já do něj zapadám s nadějí, že rychle zapomenu na parkovací příkoří. Nabízí tradiční všehochuť od historických románů po sci-fi a nechybí ani odborná sekce například s knížkami o rybářství nebo vláčcích.

Nenašla jsem nic speciálního, ale pár autorů mě zaujalo a tak jsem koukla, kolik tu jeden obyčejný výtisk stojí. A byla jsem podruhé nemile překvapena. Obyčejný, tenký paperback a chtějí za něj dvě libry? A hardbacky jsou klidně i za pět nebo víc liber?

Vyšla jsem z obchodu a pomalu postupovala městečkem. Navštívila jsem pár dalších obchůdků a vybrala si jednoho Pratchetta (dárek) a B Is for Beer od mého oblíbeného Toma Robbinse. Obojí v pevné vazbě a dohromady za asi šest liber. Nebyl to asi nákup století, ale už z principu jsem nechtěla odjet s prázdnou.

Moje úlovky

Za atmosférou, ne na nákupy

Pořád mi ale vrtalo hlavou, proč sem lidé jezdí, když ty knihy jsou celkem drahé a městečko není krása sama. Došlo mi to, když jsem vešla do obchodu, který se specializuje na dětské knížky. Měli spoustu celkem obyčejných kousků, ale také nepřeberné množství prvních vydání, kompletní série od Enid Blytonové (když jsem chodila do primy, četli jsme to všichni!) a spoustu ilustrovaných skvostů z minulých dekád i se stovkou na krku (věkem či cenovkou).

A pak přišly další obchody. S poezií, s ezoterickou literaturou nebo s hororovým koutkem natřeným na černo a gumovým netopýrem u stropu. Jednou jsem se zastavila někde vepředu u pokladny a zaposlouchala  jsem se do rozhovoru zákazníka s pokladní, o nějakém novém vydání jakéhosi románu. Diskutovali o tom, jestli je lepší, než to předchozí, jaký byl náklad prvních výtisků a jestli náhodou nemají jinou knížku stejného autora. Bohužel neměli, ale zákazník byl poslán do jiného obchodu, kde by snad něco mít mohli.

Sluníčko a bouřka na obzoru, hodinová věž v popředí

Dalším unikátem jsou "honesty bookshops", tedy "počestná knihkupectví". V podstatě jde o police někde na ulici, kde místo pokladny najdete jenom kasičku, do které se hází peníze. Padesátník za paperback, libra za knihu v pevné vazbě. Samozřejmě tu nenajdete žádné knihy známých autorů, ani nic v extra dobré kondici, ale třeba tu budou mít zrovna něco, co vás zaujme (což bohužel nebyl můj případ).

V Čechách máme spoustu antikvariátů, kde si člověk popovídá s jejich majitelem, u spousty z nich se válí krabice s knihami zdarma nebo do dvaceti korun. V Hay-on-Wye nenajdete nic, co by se nedalo najít někde jinde. Ale ta koncentrace je obdivuhodná a vyplatí se kvůli ní cestovat padesát mil z Worcesteru a nakonec i zaplatit to nešťastné parkování.

Gloucester nebo Liverpool?

V úterý po práci jsem si řekla, že než večer hnít v zoufale nudném Worcesteru, raději vyrazím do nedalekého Gloucesteru na večerní procházku a už opravdu poslední nákupy.

Staré průmyslové doky

Autem je to po dálnici M5 ani ne půl hodiny. Jela jsem ale po práci, takže ve středu města jsem samozřejmě na chvíli uvízla v zácpě. Navigace ale ukazovala, že už jsem blízko, tak jsem zajela do nějaké boční uličky a neobratně tam zaparkovala. Zadní kolo jsem měla na chodníku, ale co byste chtěli od ženský a podélného parkování.

Vyrazila jsem dolů k řece, kde se mělo nacházet místní outletové centrum, kam jsem se chtěla podívat a snad ulovit pár posledních kousků oblečení za dobrou cenu. Jaké bylo moje překvapení, když jsem zjistila, že outlet není někde na kraji města u velkého parkoviště, ale uprostřed starých doků.

Tyhle lodičky tu jezdí všude po kanálech. Širší by se do zdymadel nevešly.

Gloucester stejně jako Worcester neleží u moře, ale také tu mají kanál, který spojuje Birmingham s mořem. A z nějakého důvodu tu vedle kanálu vznikly velké doky, mají přinejmenším čtyři oddělené nádrže a spoustu cihlových skladů kolem. Hodně to připomíná doky v Liverpoolu, ale ty místní se ještě neproměnily v tak velké turistické atrakce.

Na vodě plave spousta lodí, často jsou to ty úzké, dlouhé hausbóty, kterými se tu lidé plaví po kanálech, mají je místo letních chat. Na jedné z nich si někdo dokonce otevřel kavárnu. Kromě toho je spousta dalších na břehu, některé patří nudným řetězcům, ale našla jsem tu i malé soukromé kavárny, ze kterých se linula vůně pravé kávy a čerstvých dortíků.

Gloucester Quays outlet

Několik bývalých skladů se proměnilo v rozsáhlé outletové centrum. Z nějakého důvodu mají v Británii normální obchody otevřeno maximálně do šesti, ale outlety se dá brouzdat až do osmi nebo devíti večer.

Na rozdíl od outletu Bicester Village, který je hrozně luxusní, plný Guessů, Kenzů a jiných módních ikon, v Gloucesteru jsou pobočky celkem normálních řetězců jako M&S, Next nebo Gap. Zaujalo mě, že Next je tu taková hrabárna, že tu ani nemají kabinky na zkoušení. Když to člověku nakonec doma není, může to přece přijít vrátit.

Tři za cenu dvou, přijďte na návštěvu a dostanete ochutnat!

Nakonec jsem nakoupila pouze v M&S, kde měli spoustu základních kousků, které se stále prodávají i v jejich normálních pobočkách, ale tady se dají koupit tak za polovinu. Výborný zdroj kvalitních jednobarevných triček a jednoduchých bílých nebo černých košil.

No ale já jsem si hlavně chtěla koupit nějaké barevné košile. Prošla jsem už skoro celý nákupák a nikde nic. Maximálně tak jiná velikost, ošklivé barvy nebo předraženo (košili za 30 liber si prostě kupovat nebudu). A pak se najednou vynořil obchod Hawes & Curtis, který se specializuje pouze na košile, hlavně pánské, ale v tomhle obchodě měli i skvělou nabídku dámských kousků. Cena byla 15 liber, což není úplně za hubičku, ale kdybyste to viděli, taky by jste neodolali. Báječný střih, dost dlouhé rukávy, nádherné vzory a barvy. Koupila jsem si čtyři a až tu budu příště, určitě se u nich zastavím znova.

Nekonečné regály krásných, padnoucích, nemačkavých košil (jen bavlna a trocha elastanu, žádný polyester!)

Obtěžkána navíc nejlepšími bonboniérami od Thorntons jsem se přes krásné doky vracela zpátky. Svítilo sluníčko, řvali racci, no úplná letní pohoda. Když jsem došla k autu, culila se na mě z čelního skla žlutá nálepka. Bohužel, byla to ta nejošklivější nálepka, co si umíte představit. S pokutou za parkování. Schválně jsem parkovala mimo zónu v centru, ale bohužel jsem si nevšimla, že i tady jsou na ulici parkovací hodiny. Po dalším prozkoumání jsem navíc zjistila, že jsem tam stála asi jen hodinu, kdy se za to platilo, od šesti to bylo zdarma. Místo jedné libry jsem nakonec zaplatila 25. Za to mohly být skoro dvě košile.

Katedrála a historické uličky

Byla jsem na sebe naštvaná, ale řekla jsem si, že když už se to tak prodražilo, tak přece naštvaně neodjedu. Uložila jsem tašky do auta a vyrazila jsem na druhou stranu ke katedrále.

Bylo už kolem sedmé, takže chrám už dávno zavřel své brány, ale z venku jsem si ho skutečně užila. Dle mého odhadu je katedrála v Gloucesteru větší než ta ve Worcesteru, nebo tak při nejmenším působí. Na rozdíl od naší katedrály tahle není schovaná mezi stromy a člověk si ji může prohlédnout ze všech stran.

Když jsem procházela kolem, najednou začaly zvonit zvony. Nebylo to jen nudné klinkání, ale pěkná, živá melodie. A zvonily snad půl hodiny. Myslím, že nesvolávaly na mši, protože všechny dveře byly zavřené. Tak asi jen tak z dobré nálady a deště, který pro změnu začal padat z nebe.

Kolem katedrály se nachází spousta dalších historických budov, více či méně spojených s místním opatstvím. Kromě toho tu ulice plní historické domečky, stejně jako ve Worcesteru. Akorát tady jde spíše o větší, bohatší domy a venkovské paláce. Nechybí další kostely, brány a zbytky opevnění. V jednom místě je také kamenná věž, jen tak, uprostřed ničeho, snad dříve také stála jako součást opevnění.

Tohle autogeniálně vymyslel google z mojí mizerně nasvícené fotky, tak posuďte výsledek.

Po malé večeři v Burger Kingu (měla jsem hlad a kupónek s letní slevou) jsem se vydala zpátky k autu. Opět začalo pršet (mezi deštěm u katedrály a tímhle ale chvíli zase svítilo sluníčko) a městečko jsem už celkem prošla. Výlet mi sice zkazila pokuta způsobená mojí blbostí, ale jinak se jednalo o hezky strávený večer. Díky dokům nabízí město dvě tváře a zvenčí vypadá rozhodně mnohem zábavněji než moje milá midlandská dírečka.